...ROK a DEN na cestě

Tři naši spolubydlící Němci jsou z malýho městečka 3km za hranicema, asi 50km od Drážďan. Do Čech jezděj občas pro cigarety, pivo, benzín a na hokej. Jeden má dokonce jako budíka na mobilu hymnu hokejovýho týmu Litvínov včetně českých slov:) Znají slova jako velký pivo, klobása, ahoj a my je samozřejmě učíme další a další. Mají fakt moc pěknou výslovnost a uměj i spojovat slova dohromady (např. malinký ovečky, veliká kravička, velká holka, jak se máš, nech to, hubu drž, ty jseš debil atd.:). Kromě nadávek se jim líběj slova, který obsahujou písmena Č a Š jako třeba opička, myšička apod. Občas začnou mezi sebou mluvit česky. Sice uměj pár slov, ale když je začne říkat všech pět najednou a navíc docela rychle s pěknou výslovností, je to fakt sranda. Linda jednoho naučila píct koláč a mufíny, tak už třikrát pek:)

Kromě větviček teď makáme na kytkách Waratahs, což je hlavní produkt firmy. Dokonce se podle nich firma i jmenuje - Westbay Waratahs. Jsou to až 4m vysoký krásný kytky s tlustým stonkem, silnýma listama a červeným velikým květem. Pěstujou se pro export hlavně do Japonska, druhá jakost je určená pro místní trh. Ve městě stojí jedna tahle kytka v druhý jakosti 7 dolarů! Když je odstříháváme, musíme dávat velikej pozor, aby kytky měli květ ve velikosti větší než je golfovej míček, aby byly dost červený, aby jejich okvětní lístky nebyly moc otevřený nebo zavřený. No je to prostě věda:) Je dobrý, že to je zase trochu zpestření.

Oproti kiwi-balírně je super, že tady můžeme při práci vevnitř poslouchat rádio a při práci venku třeba hudbu z mobilu nebo MP3 přehrávače. Další výhodou je, že se ta práce mění. Každej den stříháme jiný větvičky, jaký jsou zrovna potřeba podle objednávky. Do oběda stříháme třeba vysoký keře na pláži 20km od firmy, pak do svačiny stříháme nízký keříky 10km od firmy a po svačině až do konce zase jiný keře, který jsou přímo u firmy. Minulej tejden jsme dostali úplně nový gumáky, je to fakt paráda:) Asi byli majitelé zrovna dobře naladěný, přece jen jim začíná největší kšeft v roce s kytkama Waratahs, tak se plácli přes kapsu. Blbý je, že gumový oblečení musíme mít na sobě, i když už konečně celej den svítí sluníčko. Keře jsou totiž úplně mokrý ještě z předchozího deště. Každý šáhnutí do mokrýho keře je fakt nepříjemný. I holky, co stříhaj vevnitř, mají pořád ruce v mokrejch rukavicích, protože ty větve, co zpracovávají, jsou úplně mokrý. No prostě mazec.

I když se ten čas v práci vleče šíleně pomalu, určitě nám tady práce ubíhá rychlejc než v pekáči.

Jeden zélandskej kolega z práce se jmenuje Brett, což v němčině znamená "prkno", dokonce se to i tak píše:) Vyslovuje se to "bred", což znamená chleba. Takže chudákovi jinak neřeknem, než piece of wood (kus dřeva), prkno nebo chleba:) Ale je to super chlápek, rozhodně nejlepší kiwák, co jsme zatím potkali. Jeho přítelkyně si ve svých 37 letech řekla, že se svou obtloustlou postavou musí něco udělat a začala pořádně cvičit v posilovně. Za 4 roky se vymakala a v profesionální kulturistice byla třetí na mistrovství světa! Je to fakt neuvěřitelný. Byli jsme u nich doma a viděli jsme spoustu pohárů a taky fotky, jak vypadala předtím a pak na soutěžích. Dnes jí je 44 let a s kulturistikou už skončila.

Co se týče cestování, nikam dál se jet zatím pořád nedá, protože leje skoro denně. Ale malý výlety do okolí děláme. Hned za barákem máme hory, kde je nádhernej vodopád Wairere Falls. Protože je přístupnej jenom z druhý strany těch hor a celý pohoří se musí objet, najeli jsme přes 190 km! Je fakt nádhernej, vysokej, takže toho nelitujeme ani náhodou. Vylezli jsme až nahoru nad něj, celkem víc než tříhodinovej trek krásným pralesem. Na stromech jsme viděli i pár krásnejch pestrobarevnejch papoušků.

Minulej víkend jsme měli ještě pestřejší. V neděli se tady slavil Fathers day (Den otců) a na vnitrostátním letišti ve městě Tauranga měli slevu na vyhlídkový lety helikoptérou. Nemohli jsme odolat, za 35 dolarů se člověk vrtulníkem u nás neproletí. Navíc tady se letí nejen nad městem, ale i oceánem, plážema, přístavem pro obrovský lodě, zálivem, přístavem pro luxusní jachty a horou Mount Maunganui. Taky je zajímavý, že na tomhle letišti přistávaj normální dopravní letadla letecký společnosti Air New Zealand. Už jsme vrtulníkem letěli v Rio de Janeiru, ale tam jsme si to tak nevychutnali. Myslím si, že si člověk ten zážitek užije až napodruhý. To samý platí i o seskoku padákem. Už se těším na jižní ostrov, až si zopakuju skok ze 4km vejšky:) Pro Lindu to bude premiéra. Vrtulník každýmu doporučujeme, skvělej je hlavně start, jak se pomalu odlepí od země a nahne se dopředu. Fakt nádhernej zážitek. Napadá mě jeden vtípek. Víte, jakej je rozdíl mezi helikoptérou a vrtulníkem? Helikoptéra je samička:)

Druhej den jsme se byli mrknout do pralesa s obrovskejma širokejma stromama Kauri. Taky moc pěkná procházka. Takhle čistou řeku jsme snad ještě nikdy neviděli.

Včera jsme byli na procházce po pláži Waihi Beach. Vylezli jsme na kopec a sledovali jsme surfaře, obdivovali lidi, co se koupou a děti, co se cachtaj v ledový vodě, co stýká ze skal do moře. Nechápeme, že nemaj strach, že budou nemocný. Vždyť před pár dněma začalo jaro. Mají ten práh posunutej holt o deset stupňů níž. Největší mazec je, že celou zimu jsme všude potkávali lidi úplně bosí.

Papa

Rado a Lin