...ROK a DEN na cestě

celej sever a západ od Aucklandu jsme už projeli a cestou na jih jsme se dostali do nejteplejší a nejslunečnější oblasti celýho Zélandu Bay of Plenty, která je hodně oblíbená a sami Zélanďani sem jezděj na dovolený a kupujou tady baráky a chaty. Skvěle se tady daří pomerančům, citrónům, mandarinkám, avokádům a hlavně kiwi. A protože už nechceme pokračovat dál na jih a už vůbec ne na jižní ostrov, kde začne za pár týdnů mnohem větší zima než tady, rozhodli jsme se, že přečkáme zimu právě tady a zkusíme si najít ňákou práci. Je super, že se zrovna teď sklízí kiwi a my stejně nechceme žádnou lepší práci na delší dobu, tak bysme ňákou práci s ovocem brali. V okolí jsme objeli několik sadů s citrusama, avokádama a kiwi a taky dvě balírny ovoce, rozdali kontakty a vyplnili pár dotazníků.

Hned druhej den nám volali z jedný balírny (Packhouse Birchwood), že pro nás mají práci, ať se tam stavíme. Rozepsali nám hned směny, sepsali s náma pracovní smlouvu a druhej den jsme měli nastoupit. Debilní na tom bylo, že bysme makali málo hodin týdně a ještě navíc bysme měli směny každej jindy:(

Napadlo nás jet do 40km vzdálenýho velkýho města Tauranga, kde jsme se mrkli na pracáku na ňáký inzeráty na práci a zaregistrovali se. Cestou zpátky jsme se ještě stavili v jedný velký balírně a chladírně ovoce (Aongatete Coolstore & Packhouse), kde nás okamžitě vzali, hned s náma sepsali smlouvu a že prej budem makat 47 hodin týdně. Takže od minulýho úterý (27.4.) už hákujeme. Směny máme od úterý do pátku od 17.30 do 22.30h místního času a v sobotu a neděli od 8 až do 22.30h, volno máme celý pondělí. Mzdu máme sice skoro minimální, což tady dostane každej bez ohledu na to, z jaký je země, ale na rozdíl od ČR se tady dá za ni slušně žít. Máme 13 dolarů na hodinu hrubýho, a protože daně jsou naštěstí jen asi 10%, vychází to asi na 11,50 čistýho. Novozélandskej dolar je asi 14 korun.

Maká tady s náma kromě spousty Zélanďanů včetně Maorů i několik Indů, Filipínců, Malajců z Bornea, čtyři Němci, jeden Holanďan, Francouz, Angličan, Američan, Pákistánec, Thajec, kluk z Chile a holka z Gruzie. Ale nejvíc je tady od tmavejch přes ještě tmavších až po úplně černý z tichomořskejch ostrůvků Tonga, Vanuatu, Šalamounovy ostrovy a Fidži. Jsou v pohodě, uměj dobře anglicky, tak z nich taháme cenný informace o letenkách, cenách za jídlo a ubytování apod. Všichni se shodujou, jak je to u nich levný, jaký je tam pořád krásný teplo atd. Jedna ženská z Vanuatu nám popisovala, jak byla v šoku, když poprvé přiletěla na Zéland, že tady stojej například žvejkačky 2 dolary a u nich jich má za pár centů strašně moc pro všechny čtyři děti. Maká tady prej každej rok 3 měsíce a doma už pak nemusí dělat nic. Přitom jí manžel zemřel a ona musí sama uživit 4 děti, z toho tři jsou na škole a jedno je ještě malinký.
  
Práci máme jistou zatím do konce června a pak se uvidí. Je to čistá, voňavá práce, není těžká a je pro úplný blbce, takže pro nás ideální:) Jediný, co je blbý je, že je tam docela hluk, ale hlavně že musíme pořád stát na nohou na jednom místě a skoro se nepohybujeme, takže ty víkendový čtrnáctihodinovky jsou fakt děsný:( Jsme fakt rádi, že nám vyšel zrovna packhouse (balírna), protože ve srovnání s trháním kiwi v sadu tady můžeme makat, i když prší, takže ty hodiny máme jistý. A navíc trhání kiwi musí být šílený, protože roste po drátech vodorovně nad hlavou a ty dráty jsou natažený dost nízko, takže bych se tam se svou vejškou nevešel. Pořád bych musel chodit v podřepu s košem na břiše a v podřepu ho plnej (prej přes 20kg) chodil pořád vysypávat do velký bedny:( 

Je to klasická manuální práce ve fabrice. Máme na sobě normální oblečení, na něm tmavou zástěru, na hlavě jednorázovou čepici, stojíme u pásu s krabicema s fólií uvnitř, mašina odpočítá přesnej počet kiwi, jakej je potřeba podle velikosti krabice a velikosti kiwi a sama je nasype do krabice. My je trochu porovnáme, aby šla krabice dobře zavřít, zabalíme do fólie, krabici zavřeme a pošleme po pásu dál, kde je další lidi polepujou štítkama a rovnaj na palety. Krabice váží cca 10kg a vejde se do ní 150 kiwi. Minulej tejden jsem to počítal a za 5h směnu jsem zabalil skoro 5 palet po 100 krabicích, což je zhruba 15 tisíc kiwi za hodinu, takže bysme s Lindou měli zabalit asi 6 milionů kiwi za měsíc:) Ale to je teorie, protože nebalíme jenom velký krabice. Je několik druhů krabic, některý jsou nízký a mají uvnitř plastový plato, na který se musej dávat kiwi po jednom a ještě navíc je otáčet šťopkou buď nahoru nebo dolů podle toho, jak je to vylisovaný v tom plastu. Občas se ten pitomej pás zblázní a začne nám hrnout kiwi strašnou rychlostí a my se z toho můžeme podělat. Naštěstí okamžitě nastoupí četa pracantů a začnou nám pomáhat. Jsme překvapený, jak moc se kromě kvality kiwi, řeší taky velikost, tvar a barevnej odstín a co všechno se vyhazuje. Doma bych si takový kiwi úplně klidně koupil a tady se obrovský bedny denně dávají krávám. Doma známe jen zelený kiwi, ale tady pěstujou ještě zlatý, který je o hodně lepší a jí se se slupkou, protože ji má tak slaboučkou, že lžičkou se jí špatně. A když se balí, mašina sice napočítá jejich přesnej počet, ale místo rovnou do krabice je nasype na plato, odkud je musíme odebírat a pokládat opatrně do krabice, což je docela pakárna. Je skoro hladký, oproti zelenýmu, na kterým nám ale naštěstí jeho chloupky nevaděj, čehož jsme se báli. A taky jsme se báli, že kiwi budou moc měkký, nebo že od nich budeme zaprasený, ale je to ok, protože jsou úplně tvrdý jako šutr.

Bydlení jsme si našli v pěkným čistým kempu, pár set metrů od moře, 2km od malýho městečka Katikati a 9km od práce. Kromě WC, sprchy, pračky a kompletně vybavený kuchyňky, včetně lednice, mikrovlnky, rychlovarný konvice, topinkovače, toustovače, tady máme taky velkej gril pro barbecue, bazén, saunu a dvě vířivky a taky minigolf, pískoviště na petang, kulečník a pingpongovej stůl. Je super, že přes tejden máme čas to všechno využívat, protože jsme vlastně celej den v kempu a do práce jedeme, když už se stmívá. Stmívá se tady jako u nás, akorát obráceně. Teď je tady podzim, takže se stmívá už kolem 17.30h.

Kemp je rodinnýho typu, v krásným prostředí u řeky, všude spousta zeleně, pěkných keřů a stromů včetně mandarinkovníků, palem a vysokých kapradin. Zajímavý je, že tady hodně Zélanďanů žije natrvalo, dnes jsme se například bavili s chlápkem, co tu žije přes 10 let. Někdo má jen malej obytnej přívěs s teráskou a před ním pěknou zahrádku, ale jsou tady i cvoci, co prodali barák a koupili obytnej kamion, ve kterým mají i malý autíčko a motorku. Vedle nás je sama ženská s obytným autobusem a pod čelním sklem má přidělanýho skútra:) A teď zrovna přijel obytnej autobus a místo přívěsu táhne za sebou na tyči terénní auto:)

Za kemp platíme 120 dolarů týdně plus 5 dolarů za internet přes wi-fi. To je supr cena, za pětihodinovou směnu máme zaplacenej celej tejden. Akorát ten internet nás štve, jsou tady s ním fakt víc než sto let za opicema. Signál je šílenej, je jenom venku a jen na některých místech, takže když pozdě večer přijedeme z práce, je už zima a nejde sedět venku u počítače. V autě máme signál málokdy a v kuchyňce, kam bysme se před zimou mohli schovat, není vůbec žádnej:( Takovej problém s připojením jsme snad neměli ani v rovníkový Africe:( Ve městě se nám za něj nechce platit tak velký peníze (klidně i 8 dolarů za hodinu), zvlášť když ještě navíc musíme platit za parkování, což stojí od 2 do 4 dolarů za hodinu.

Mimochodem tohle je první země, kde si v žádným případě nedovolíme nezaplatit za parkování. V Aucklandu se nám staly dvě zajímavý příhody. Potřebovali jsme jít do knihovny, kde je internet zadarmo. Asi hodinu jsme jezdili jako kreténi křížem krážem a nejlevnější parkování bylo za 4 dolary za hodinu. Navíc se nikde nesmělo parkovat víc než 2 hodiny a my jsme chtěli být na netu aspoň 4h. Parkovacích domů mají sice jak nasráno, ale cena za 6 hodin je naprosto neúměrná, klidně i 40 dolarů! Tak jsme se na to vyflákli, zaparkovali u ňákýho obchoďáku, kde byl nápis, že je to parkoviště jen pro zákazníky a říkali si, že přece nikdo nemůže vědět, kdo je zákazník a jak tam stojí dlouho. To jsme se ale spletli. Když už jsme chtěli vystoupit, přijela odtahovka, vylez chlápek, strčil u vedlejšího auta drát skrz gumu nad bočním oknem, aby vyřadil rychlost, strčil pod kola rámy, nadzvedl auto a odjel. Celý to trvalo asi 3 minuty. S Lindou jsme na sebe zůstali pár minut čumět a najednou vidíme policejní auto s nápisem CARPARKING POLICE. To jsme čuměli ještě víc, ty parchanti mají speciální policajty, co hlídají jen parkoviště u obchoďáků:) Odjeli jsme pryč a zase jsme skoro půl hodiny kroužili po městě. Nakonec jsme zaparkovali u ňákýho úřadu, kde bylo spousta aut včetně velkých, schválně tak, aby se nedalo moc dobře vyjeta navíc jsme zařadili zpátečku a dali ruční brzdu. Šli jsme v klídku asi půl kiláku do knihovny a asi za hodinu se šla Linda radši kouknout na auto. Už z dálky viděla, jak na to parkoviště přijíždí odtahovka, tak se k ní rozeběhla a než tam doběhla, už jsme měli pod kolama rámy na zvednutí auta! Neuvěřitelný, jak to mají ty parchanti zmapovaný. Oni si fakt jeli přímo pro naše autíčko! Do tý doby jsem byl toho názoru, že vždycky a všude se ňáký místo najde, abysme nemuseli platit, včetně centra Prahy, kde jsem snad ještě nikdy neplatil a co jsem se tam nastál:) Fakt štěstí, že se Linda šla kouknout a navíc právě včas:) Kdo ví, kam by nám auto odtáhli a hlavně kolik set dolarů by to stálo. Pak jsme jeli přímo před knihovnu a za 2h zaplatili 8 dolarů:(

Ještě je vlastně nutný napsat o kempu jednu zajímavost: je to kemp nudistickej:))) takže tady skoro všichni choděj buď úplně bez nebo mají jen trička. Fakt masakr, asi 65tiletej chlápek jezdí nahatej na kole po kempu jen v zimní čepici, další chlápek běhá za sekačkou úplně nahatej jen se sluchátkama na uších, majitel kempu (asi 70 let) řeže motorovkou stromy úplně nahatej jen v gumákách a jeho nahatá žena dává na kolečko pichlavý větve a odváží je přes celej kemp a další a další úkazy denně a denně:) U nás, když děláme se dřevem, si bereme mikinu, abysme se nepodrápali a tady choděj takhle. Ze začátku nám to přišlo dost divný, ale člověk si zvykne na všechno:) do bazénu a vířivky chodímě taky nahatý, ale vaříme a jíme zatím ještě oblečený, narozdíl od ostatních:) Je na tom super, že když se u auta potřebujeme převlíknout, nemusíme vůbec nic řešit.

Spíme sice pořád v autě, ale kdyby nám byla fakt zima, můžeme jít do chatky s postelí a kuchyňkou za 190 dolarů týdně. Spíme jen v tričku ve dvou spojených spacákách a přes ně máme ještě teplou deku, co jsme si tady koupili. Přesto nám už zima v noci párkrát byla, ale zatím jsme to zmákli s mikinou a teplejma ponožkama. Přes den je skoro pořád teplo a občas i azuro a pěknej pařák, takže ležíme u bazénu nebo ve vířívce a Linda střídá saunu s ledovým bazénem:)

A to je vše, přátelé. Myslíme, že to bylo dnes vyčerpávající:)

Rado & Lin