...ROK a DEN na cestě

tak už jsme zase zpátky v realitě, v pátek jsme přiletěli z 15ti denní dovolený v jedný z nejmenších zemí světa.

Království Tonga je nezávislá země s tropickým klimatem ležící v Polynésii, skládá se celkem z více než 170 sopečnejch a korálovejch ostrovů, z toho je obydlenejch jenom 36. Žije tady asi 120 tisíc lidí, z nichž 98% je Polynésanů. Neuvěřitelný je, že víc než polovině lidí je pod 25 let. Všude samý děti, starších lidí jsme viděli opravdu málo.

Úředním jazykem je tongánština, ale naštěstí skoro všichni mluví anglicky. Skoro každej místní název obsahuje apostrof, např. hlavní město se jmenuje Nuku'alofa, letiště Fua'amotu, místní měna je pa'anga atd.:)

Král se jmenuje "Jeho královská výsost Siaosi Taufa'ahau Manumataongo Tuku'aho Tupou V.", ale my jsme mu říkali Tupoun:). Je vidět často na fotkách, jak má na hlavě mohutnou zlatou korunu a dlouhej královskej plášť s hermelínem, přesně jako v pohádkách. V několika královstvích jsme už byli, ale nikde král nevypadal tak moc jako z pohádky, jako tenhle:)

Na hlavním ostrově Tongatapu jsme procourali hlavní město nebo spíš městečko (jen asi 25 tisíc lidí), projezdili jsme celej ostrov levnejma autobusama křížem krážem. Viděli jsme královskej palác, residenci krále i prince, královskou hrobku, ňáký šutry na sobě nazývaný polynéským Stonehenge a další místa. Busem jsme se jeli podívat na nádherný útesy, do kterých narážející příboj oceánu vystřikuje vodu do vejšky asi 15 metrů. Když je pořádnej vítr a rozbouřený moře, voda podle průvodce stříká do vejšky až 30 metrů!

Zajímavý byly podzemní jeskyně. Dali nám jen lucerničku a pustili nás dovnitř úplně samotný. Všude samý krápníky, krásný čistý jezírko a jen my dva.

Čas tady nikdo neřeší, skoro nikdo nemá hodinky, neexistujou jízdní řády autobusů, dokonce vznikl pojem "Tonga-time", což znamená, že si nemůžete být jistý nikdy ničím. Když někdo řekne, že autobus už je na cestě, znamená to, že někde jede, ale může být třeba na konci ostrova, takže na něj můžeme čekat klidně hodinu a pak ještě další půl hodinu než se naplní a může konečně vyrazit.

Tongani jsou silně nábožensky založený, takže v neděli, kdy jsou snad úplně všichni v kostelích, tady nefunguje vůbec nic, ani trh a obchody, natož banky a restaurace. Kostelů je tady neuvěřitelný množství. Blbý pro turistu je, že v neděli se např. nedá koupit ani voda a nejezděj žádný autobusy, ale naštěstí jsme se už v sobotu domluvili s chlápkem, co půjčuje kola, že si pro ně v neděli přijdeme, takže jsme podnikli skoro padesátikilometrovej nedělní výlet na kolách mezi nádhernejma kokosovejma a banánovejma plantážema na konec ostrova, kde jsme se konečně poprvé vykoupali v moři. Cestou jsme viděli pole s podzemnicí olejnou (buráky), maniokem (jejich nejčastější zeleninou), stromy chlebovníků, na každým rohu hřbitov, v džungli se prohánějící všudypřítomný prasata a taky spoustu stromů obsypanejch největšíma netopýrama na světě. Do tý doby jsme si mysleli, že netopýři jsou aktivní jenom v noci. Kulový:). Kroužili nám nad hlavama jako stíhačky a hlasitě vřískali.

Po pěti dnech strávených na hlavním ostrově nám odplouvala loď na souostroví Ha'apai, kam jsme měli plout asi 12 hodin, skrz celou noc. Když se všichni nalodili, řekli nám, že vyplujeme až druhej den ve stejnej čas. Co naděláme. Už byla půlnoc a nemělo cenu jít zase zpátky do města shánět na pár hodin ubytování, tak jsme se šli vyspat do podpalubí na podlahu mezi domorodce. Ráno jsme jeli autobusem zase na útesy se stříkající vodou a bylo to ještě úchvatnější, protože byly větší vlny. Večer jsme se zase nalodili a situace se opakovala. Zase nám řekli, že loď vypluje až další den ve stejnej čas. To nás dokonale nasralo, tak jsme šli do města na internet koupit si letenky na druhej den. Nic jinýho nám nezbejvalo, protože hned po příletu na Tongu jsme si koupili letenky ze souostroví Ha'apai zpátky na hlavní ostrov Tongatapu, takže tam jsme se nějak dostat prostě museli. Ještě jednu noc jsme strávili na palubě lodi, tentokrát už jenom s posádkou, párem z Belgie a čtyřma Čechama. Mazec je, jak se nad tím nikdo nepozastavuje, nadáváme jenom my, bílí. Domorodci jakoby to prožívali denně, vůbec je to nerozhodilo a pořád se jenom usmívají.

Další den jsme si nechali vrátit peníze za loď a odletěli vrtulovým letadlem Convair novozélandský společnosti Chathams Pacific na souostroví Ha'apai s mezipřistáním na vzdálenějším souostroví Vava'u, což jsme byli rádi, protože jsme z vejšky viděli spoustu nádhernejch korálovejch ostrůvků. Zeptal jsem se letušky, jestli se můžu jít kouknout během letu do pilotní kabiny a ona zavolala kapitánovi a řekla mi, že můžu. To jsem čuměl, protože jsem se zeptal spíš ze srandy:) Tak jsem asi čtvrt hodiny fotil a natáčel videa v kokpitu. Vidět piloty ovládat všechny ty páčky, knoflíky a přístroje je fakt zajímavý a pohled ven jejich očima samozřejmě taky. Na Vava'u jsme asi na 40 minut vylezli ven a když jsme nalezli zpátky, zeptal jsem se pilotů, jestli k nim zase můžu přijít, až budeme nahoře. A oni prej, že tam můžu bejt celou dobu, ať si vytáhnu zasunovací sedačku a vezmu pilotní sluchátka. Pak mi kapitán podal masku, vysvětlil nouzovej výlez jeho okýnkem kdyby něco a odstartovali jsme 40ti minutovej let. Vysvětloval mi, k čemu jsou jaký přístroje, ve sluchátkách jsem slyšel dorozumívání se s letuškama i řídící věží atd. Fakt super zážitek, zajímavý bylo hlavně přistávání.

Po příletu na Ha'apai začal ten opravdovej ráj. První noc jsme ještě přespali na hlavním ostrově tohohle souostroví (Lifuka) a domluvili se s chlápkem z vedlejšího ostrůvku (Uoleva), na kterým jsme chtěli strávit zbytek dovolený, že druhej den ráno nás tam lodičkou vezme. Nakoupili jsme ňáký jídlo a hlavně vody, protože na ostrůvku kromě našeho ubytování a kokosových palem není vůbec nic. Dokonce ani elektrika a tekoucí voda. Zbývajících 6 dní jsme strávili koupáním, šnorchlováním, opalováním, procházkama po pláži, pitím kokosovýho mlíka, prozkoumáváním ostrova atd. Prostě idylka. Každej večer jsme si na pláži rozdělávali oheň a popíjeli výbornej tongánskej rum. Škoda, že není o 14 dní pozdějc, to už bysme mohli vidět i velryby přímo z naší chatičky. V červnu jsou ještě ve velkejch hloubkách, kde roděj mláďata, ale od července do listopadu se objevujou na hladině, učí plavat mláďata a vyskakujou do vejšky. U spousty agentur si člověk může zaplatit vejlet s pozorováním velryb a dokonce i plaváním s nima, je to ale dost drahý. Dospělej keporkak je dlouhej až 16 metrů a váží 20 tun! Spolu s nima sem migrujou žraloci, který čekaj, až velryby poroděj a pak sežerou jejich placenty, který vážej přes půl tuny!

Po šesti dnech jsme se vrátili na hlavní ostrov Lifuka. Před odletem jsme měli spoustu času, tak jsme si ještě půjčili kola a jeli se mrknout na sever na ostrov Foa, kterej je s hlavním ostrovem spojenej jen mostem. Zajímavý je, že silnice vede napříč letištní ranvejí, takže když zrovna letí letadlo, jednoduše se zavřou závory:) Žádný letadlo neletělo, tak jsme si projeli celou ranvej na kole:) Večer jsme odletěli na hlavní ostrov Tongatapu a potom zpátky na Novej Zéland.

papa

Radeček a Lindička