...ROK a DEN na cestě

Za soumraku jsme proplouvali krásnejma úžinama kolem malebnejch zálivů a ostrůvků v Marlborough Sounds, což je nádhernej zážitek. Skoro za tmy jsme po 3,5 hodinách připluli do přístavu Picton, kterej je mořskou vstupní branou na Jižní ostrov.

Jižní ostrov je mnohem míň zalidněnej než Severní a život se tu ubírá volnějším tempem. Každej říká, že je mnohem krásnější, hlavně co se týče hor a krajiny, tak jsme zvědaví.

Přespali jsme v Pictonu a další den jsme klikatou silničkou Queen Charlotte Drive, která vede nádhernou pobřežní krajinou a překrásnejma zátokama přijeli do města Nelson, odkud jsme zavolali člověku, se kterým jsme ještě před cestou po ostrovech v Pacifiku měli vyjednanou práci. Po půl hodině jízdy a krátkým bloudění jsme dorazili na místo a seznámili se s Nickem a jeho ženou. Bydlí přímo na sadu, kousíček od pláže. Jsme moc rádi, že dodržel slovo a s prací, která už minulej tejden začala, na nás počkal. Následující měsíc nás čeká tzv. thinning, což je protrhávání jablíček tak, aby z velikýho trsu jablek zůstaly maximálně dvě jablíčka. Je to důležitý jednak proto, aby nebyly větve moc těžký, ale hlavně proto, aby se veškerá síla stromu soustředila do zbylejch jablek, ne do všech. O to budou pak jablka větší a zdravější.

Nick nám ukázal místo, kde budeme bydlet. Baráček, hned vedle jeho ohromný garáže, má kuchyň s jídelnou, tři pokoje, sprchovej kout a dva záchody. Pokoje vypadají fakt strašně. Hnusnej starej zničenej nábytek, ale hlavně flekatá hrbolatá betonová podlaha jako v ňákým sklepě. Úplný kopky. Za to cena byla výborná, za nás oba jen 50 dolarů tejdně. Všechny tři pokoje jsou obsazený, ale Nick říkal, že se dva kluci přestěhujou k sobě, takže jeden pokoj bude volnej. Ze smlouvy jsme se dozvěděli ještě jednu variantu. Za 30 dolarů na tejden za nás oba můžeme používat baráček, ale spát v našem autě. To se nám moc líbí, protože spát v autě je v pohodě a důležitý je, že budeme mít sprchu a kuchyň s ledničkou a mrazákem. Paráda, všichni nás strašili, že na jižáku stojí ubytko i dvojnásobek ceny na severu!

Bydlíme s pohodovejma lidma, co uměj dobře anglicky, což je skvělý, protože nás to aspoň nutí mluvit. Dvacetiletá Němka Johanna, třicetiletej Francouz Benoit a čtyřiadvacetiletej Belgičan Yannick. Když odjeli na víkend někam pryč, Linda zase všechno pořádně omyla a vyčistila, jak je jejím dobrým zvykem:).

Co se týče práce, protrhávání jablek není tak náročný jako trhání, protože jablka nemusíme sbírat do koše, ale házíme je na zem. Nebezpečná práce to je ale úplně stejně, protože stromy jsou většinou ohromný, takže často musíme vylízt po žebříku na úplně poslední příčku a stejně ještě nedostaneme na všechny větve. Hned druhej den mi pod rukou praskla větev, o kterou jsem se celou vahou opíral a z poslední příčky jsem spadnul:(. Nejvíc jsme nesnášeli, když jsme dostali pětimetrový stromy ve velkým svahu, takže nešlo ani nastavit žebřík tak, aby se furt nekácel! Každej strom měl šílenej počet větví, každá pitomá větev i větvička byla neuvěřitelně obalená jabkama! Každou větev jsme museli probrat, jinak by nás Nick poslal zpátky!

První dva dny jsme makali hodinově, za minimální mzdu 13,75 dolarů na hodinu, ale potom jsme už začali makat úkolově. Nick nám vždycky řek, kolik máme za strom. Podle velikosti a košatosti stromů jsme měli od 1,20 do 5 dolarů za kus. Ze začátku jsme byli pěkně naštvaný, protože jsme byli ještě hodně pomalý a když jsme to na konci dne spočítali, za ten počet hodin jsme si nevyďáli ani to pitomý minimum:(. Ale pak jsme se začali zrychlovat a našli si konečně systém, takže nám to nakonec vyšlo průměrně asi na 18 dolarů na hodinu. Pracovat jsme mohli, jak dlouho jsme chtěli, čehož jsme často využili a makali 10 až 12 hodin denně. Když pršelo, nešli jsme do práce vůbec. Johanna občas makala i víc než 12 hodin denně a byla mnohem rychlejší než my. Dokonce si jeden den vydělala 308 dolarů!

I když se to nezdá, není žádná sranda lízt denně po vejškách. Jsme fakt rádi, že jsme ten měsíc přežili a kromě pár škrábanců se nám nic nestalo.

S prací jsme skončili dva dny před Štedrým dnem, ale u Nicka jsme ještě chvíli zůstali, protože jsme nechtěli strávit Vánoce někde po parkovištích. Pár dní před svátkama Linda s Johannou napekli linecký cukroví:). Všichni spolubydlící nakonec odjeli, tak jsme měli Štědrej den sami pro sebe a krásně jsme si ho užili. Linda udělala výbornej bramborovej salát, usmažila kuřecí řízky, pili jsme výborný domácí vínečko a koukali přitom na pohádky a vánoční filmy:).

Druhej den jsme ještě užívali vánoční pohody. Bylo nádherně, tak jsme strávili celý odpoledne na pláži.

Další den jsme se vydali na cestu po Jižním ostrově...

Papa

Rado a Lin