...ROK a DEN na cestě

V nudistickým kempu jsme zaparkovali naše autíčko a autobusem jsme odjeli přímo na aucklandský letiště. Za 3h jsme už seděli zabořený v pohodlnejch vysokejch sedačkách letadla společnosti Air New Zealand. LCD monitor s filmama, písničkama a hrama v každý sedačce samozřejmě známe, ale jenom ve velikejch letadlech. A tohle je jen Airbus A320, tak jsme překvapený. Tady byly dokonce dotykový displeje, v každým sedadle USB port a terminál na kreditky. Po příletu na Samou nám letadlo zastavilo tak, že jsme po schůdkách sešli přímo do vchodu příletový haly. Jako ňáký VIP:) V hale hráli chlapi na kytary, oblečený v kytičkovanejch košilích a polynéskejch sukních a za uchem měli kytky. Fakt moc milý přivítání.

Samoa je bejvalá německá kolonie, dnes nezávislá země. Ještě nedávno se jmenovala Západní Samoa. Leží v Polynésii, kousek pod rovníkem. Polynésie je východní část Oceánie. Je to vlastně trojúhelník, na jejímž západním cípu leží Samoa, na východním cípu Velikonoční ostrov, severním cípu Havaj a uprostřed leží Tahiti. Samou tvoří osm hornatejch ostrovů sopečnýho původu, lemovanejch korálovejma útesama, ale jen čtyři z nich jsou obydlený. Nejvyšší hora je vysoká skoro 1900 metrů! Žije tady asi 180 tisíc obyvatel a všichni jsou křesťani, takže je tady fakt překostelováno:) Mluví se tady samojsky, ale skoro všichni uměj i anglicky.

Samoa je nejzápadnější země na Zemi. Leží těsně za datovou hranicí, takže když jsme sem přiletěli z Novýho Zélandu, kterej je naopak jednou z nejvýchodnějších zemí na Zemi, odečetli jsme 23 hodin. Když nepočítáme čtyřhodinovej let, přistáli jsme na Samoe skoro o den dřív než jsme odletěli! Zatímco na Zélandu bylo o 10 hodin víc než v ČR, tady je o 13 hodin míň než v ČR. A aby v tom byl ještě větší bordel, 26.září se tady měnil čas a teď je oproti ČR na Zélandu o 11 hodin víc, kdežto na Samoe o 12h míň!

V hlavním městě Apia jsme se sešli s našima kamarádama z domova. Petr a Adriana z Brandejsa nad Labem taky makaj a cestujou po Zélandu. Tejden před jejich odletem na Zéland nás pozvali na rozlučkovou párty a slíbili jsme si, že se na Zélandu potkáme. Protože jsou ale na úplně jiným místě, dali jsme si sraz na Samoe:) Společně strávíme pět dní, pak odlítaj zpátky na Zéland.

Zajímavostí je, že začátkem loňskýho září tady vláda změnila dopravní pravidla a od toho dne se tady jezdí vlevo! Prej to vyvolalo největší demonstrace za posledních 20 let, ale argumentem bylo, že díky týhle změně se budou moct dovážet levnější auta z Austrálie a Zélandu. Naprostá většina aut má ale levostranný řízení, protože lidi nemaj peníze na nový auta. Potrvá to strašnou dobu než tady budou jezdit auta jenom s pravostranným řízením. Hned po setkání s Petrem a Adrikou jsme šli do autopůjčovny a na dva dny si půjčili Hyundai Santa Fé s volantem vlevo, protože to bylo levnější než s volantem vpravo:) Je fakt divný jezdit vlevo s volantem vlevo, ale zvykli jsme si docela rychle. Díky autu jsme projeli všechny zajímavý místa na hlavním ostrově 'Upolu. Spousta vodopádů, prázdnejch pláží s bílým pískem a tyrkysovým oceánem, všechno je nádherně rozkvetlý a barevný, příroda fakt překrásná.

Po pěti dnech jsme doprovodili Petra a Adriku na letiště a pokračovali jsme do přístavu, odkud jsme skoro dvě hodiny pluli na trajektu na ještě hezčí a barevnější ostrov Savai'i. Starým pomalovaným autobusem s celodřevěným vnitřkem jsme z přístavu jeli asi 50km, kde jsme se ubytovali na pláži ve fale, což je typický samojský bydlení. Je to vlastně chýše s dřevěnou podlážkou nad zemí a palmovou střechou na kůlech. V ceně ubytka jsme měli tři moc dobrý jídla. V našem resortu a i na autobusovejch zastávkách jsou pověšený obrovský trsy banánů:) A úplně zadarmo, s tím jsme se ještě nikdy nikde nesetkali. V neděli jsme navštívili dva kostely, kde jsme jako jediný cizinci a ještě k tomu oba blonďáci, vzbudili trochu rozruch:) V moři jsme si pěkně zašnorchlovali, kromě spousty nádhernejch barevnejch rybiček jsme viděli i dva jedovatý mořský hady, ze kterejch máme pěknej respekt, přestože nejsou vůbec agresivní. Dokonce jsme asi tři metry od nás potkali želvu, což je parádní zážitek.

Loni 29.září tady bylo tsunami, při kterým zemřelo asi 150 lidí. Místní nám se slzama v očích říkali, že se tady v ten den zastaví život, ale nic se nekonalo. Fakt je, že nálada byla ale hodně smutná:(

Bez auta se tady člověk nikam nepodívá, tak jsme si zase půjčili auto, tentokrát už jenom na jeden den. Využili jsme toho, že stojej všechny stejně, bez ohledu na kategorii a půjčili si skoro novou prostornou Toyotu RAV4. Nikoho jsme nesehnali, kdo by se k nám přidal a podělil se o náklady, což je pěkně blbý, protože na tomhle ostrově jsou auta o dost dražší. Vysokou cenu jsme ale vykompenzovali tím, že jsme v ní přespali a ušetřili dost peněz za ubytko:) Projeli jsme kompletně celej ostrov, kde je vlastně jenom jedna zpevněná silnice kolem dokola a najeli jsme skoro 300km. Sopka, která je zároveň největší samojskou horou, v roce 1911 vybouchla a pohřbila několik vesnic a vše, co jí stálo v cestě. Vrstva lávový vyvřeliny je silná místama až 150 metrů! Zastavili jsme se u několika vodopádů, pod jedním jsme se vykoupali v průzračným jezírku. Nadšený jsme z blowholes, což jsou díry v útesu, kterejma tryská voda z příbojovejch vln až do 30m vejšky! Na Tonze jsme už blowholes viděli, ale tyhle byly, co se týče mohutnosti a vejšky, ještě lepší. Na nejzápadnějším místě na Zeměkouli jsme viděli nejposlednější západ Slunce ze všech lidí světa. Asi 30km dál na západ je už o den víc:) Zajímavej pocit nám akorát zkazila bába, co po nás chtěla strašný prachy za pokoukání, který jsme jí ani náhodou nedali a radši jsme odjeli. Mimochodem tohle je tady fakt hnusný a nikde jsme se s tím ještě nesetkali. Často po nás chtěli prachy, i když jsme se třeba jen jeli podívat na moře. Někde to je prej za přístup na pláž, jinde zase za projetí soukromý cesty apod. Děsný, už fakt nevěděj, jak z cizinců vytáhnout prachy.

Na Samoe jsme strávili celkem 12 dní, což bylo akorát. Co se týče počasí, celou dobu bylo 30 stupňů, ve dne i v noci. Občas slušně sprchlo, což nám vůbec nevadilo. Příjemná změna:) Jinak tahle země je nezvykle čistá, Skoro všichni mají krásný upravený zahrádky, posekanou travičku a zameteno. Dokonce úplně všechny krajnice jsou krásně posekaný a udržovaný, takže i když se jezdí po úzkejch silničkách, tak nemá člověk strach, že se na silnici nevejde, když se míjí s náklaďákem.

V pátek jsme se přesunuli na Fidži, ale o tom bude další článek...

Papa  Radeček a Linduška