...ROK a DEN na cestě

Pravidla na silnici jsou tady dost podobný jako máme my, až na několik vyjímek. Jezdí se tady vlevo, tzn. že se předjíždí vpravo. Z toho je jasný, že i na dálnici jsou pruhy obráceně než u nás. Pomalej pruh je vlevo, rychlej vpravo. Po kruhovým objezdu se jezdí samozřejmě taky obráceně, takže po směru hodinových ručiček a dál od středu jedou pomalý auta a blíž ke středu jedou rychlejší auta. Divný ale je, že úplně všechno obráceně není, jak by člověk logicky předpokládal. Například přednost zprava tady překvapivě platí taky, ale tady je to mnohem logičtější než u nás. Řidič má o hodně lepší výhled, protože nemusí čumět přes spolujezdce.

Jako totální kravina se nám zdá přednost protijedoucích aut. Když jedeme po levý straně silnice a chceme zahnout vlevo třeba k supermarketu, musíme dát přednost všem protijedoucím, co tam zahejbaj taky. To je úplně na palici, protože nás třeba předjížděj auta (zprava), co jedou rovně a ty protijedoucí jim musej dát přednost. Takže se nám ze začátku často stávalo, že jsme tam čekali jako magoři. Vůbec nás nenapadlo se kouknout do zrcátka, jestli za náma jedou ňáký auta, kterým protijedoucí musej dát přednost a tím pádem my můžeme jet.

Další kravina: značka nejvyšší povolený rychlosti je tady těsně před příjezdem k hlavní silnici a znamená, že tou rychlostí se může jet až na tý silnici, na kterou se vjíždí. Ze začátku jsme si mysleli, že když vidíme značku 100km/h, můžeme na tuhle rychlost zrychlit (jako u nás). Ale po pár desítkách metrech se z ničeho nic objevila stopka a křižovatka ve tvaru T! Chvíli trvalo, než jsme si na to zvykli. 

Další zvláštnost: většina mostů je označenejch jako "one lane bridge", což znamená, že se silnice zužuje do jednoho pruhu a podle značky a nápisu na silnici musíme dát přednost my protijedoucímu nebo protijedoucí nám. Blbý ale je, že tyhle mosty jsou i na obyčejný silnici, kde se může jet rychlostí 100 km/h a je fakt nepříjemný z týhle rychlosti často prudce brzdit nebo i úplně zastavit!

I když mají auta volant vpravo, pedály mají naštěstí jako u nás (zleva spojka, brzda a plyn). Divný ale je, že řadící páka není stranově převrácená, takže rychlosti se řaděj jako u nás. To je nelogický, protože když se řadí třeba v zácpě pořád jen jednička a dvojka, tak tyhle dvě rychlosti má řidič vlastně nejdál od sebe. Přitom stěrače a blinkry stranově obrácený jsou (vlevo stěrače, vpravo blinkry). Ale u všech aut to překvapivě neplatí. Náš německej spolubydlící má u svýho auta blinkry vlevo a stěrače vpravo, jako u nás! To teda fakt nechápu, proč to nemají všechny auta stejně:(

Autem se tady může jezdit už od 15ti let. Vypadá to dost zvláštně, když si to v terénním autě přihasí patnáctiletej frája na brigádu do kiwi-balírny rovnou ze školy:)

Řídit tady můžeme ožralý:) Limit je cca 3 piva. Jednou jsme ve městě potkali kolegu z práce, jak sedí v autě a pije pivo. Pozval se k nám na návštěvu a když u nás vylejzal z auta, tak akorát dopíjel druhý. Čuměli jsme na to jako súva s nudlí, ale tady je to docela normální!

Hodně aut má na poznávací značce svoje jméno, přezdívku nebo název firmy. Třeba majitelé větvičkárny mají na autě jen WBW, což znamená název firmy (Westbay Waratahs). Viděli jsme i názvy jako Angel, Devil, Mustang apod.

Občas potkáme fakt hodně zvláštní auto. Vůbec netuším, co je to za značku, natož typ. A to jsem si myslel, že auta znám dobře a jen tak něco mě nepřekvapí:) Nejvíc jsem ale udivenej z toho množství starejch, precizně zrestaurovanejch aut. Snad denně vidíme ňákýho nablejskanýho oldtimera. A potkáváme i dost starejch amerik jako jsou Mustangy, Cadillacy, pikapy...

Snad 90% všech náklaďáků jsou velký americký trucky Kenworth, Freightliner, Peterbilt a Mack. Evropský značky Scania, Volvo, Iveco nebo Mercedes-Benz by se daly na prstech spočítat.

Některý náklaďáky mluvěj, když couvaj. Hlavně popeláři. Bohužel jim není vůbec rozumět, ale je to srandovní:)

Před čtrnácti dněma jsme jeli s naším autíčkem na technickou, ale kvůli pár kravinám jsme neprošli:( Nelíbilo se jim, že jsme měli slepovanej kryt zadního světla, pás u řidiče se nenavíjel zpátky, zadní gumy jsou trochu sjetý k prostředku, světla svítěj vysoko a je trochu vůle na ruční brzdě. Tady je všude stanice technický kontroly společně se servisem, což je totální kravina a je dobře, že to u nás kvůli střetu zájmu nesmí bejt. Naši známí nedávno nedostali technickou a auto si ale nechali spravit v jiným servisu. To neměli dělat, protože když tam pak přijeli se spraveným autem zpátky, tak jim ty svině nedali technickou zase, protože si nenechali auto spravit u nich:( Kvůli ušetření pár dolarů jsme nechtěli riskovat něco podobnýho, tak jsme se s nima dohodli, že přijedeme za tejden, auto jim necháme na celej den a oni nám to spravěj. Aspoň je jistota, že technickou dostaneme. Dohodli jsme se, že ten kryt světla i navíječ pásu seženou někde na vrakáči, tak jsme byli rádi. Je super, že máme zrovna Toyotu Hiace, protože tohle auto je tady ze všech dodávek nejrozšířenější. Navíc v téměř nezměněný podobě se vyrábělo asi 15 let, takže co se týče cen a dostupnosti náhradních dílů, není to žádnej problém. Po tejdnu jsme tam teda jeli a bylo nám řečeno, že ještě pořád čekají na díly, který jsou na cestě z jižního ostrova. Dohodli jsme se teda na další tejden s tím, že už nemůžeme dýl čekat, protože už budeme odjíždět. Když jsme pak jeli pro autíčko, doufali jsme, že po nás budou chtít maximálně 300 dolarů. Ale ty parchanti nám naúčtovali 546 babek plus 50 za technickou. Na ty dva díly z vrakáče se totálně vyflákli a dali nám úplně nový, že prej je cena stejná:( Zadní gumy mezi sebou jenom prohodili, světla seřídili a ruční brzdu jenom dotáhli. Toť vše. Co můžeme dělat, přece jenom jsme už najeli 6 tisíc kiláků. Pozitivní je, že teď nám technická platí do půlky března a auto chceme prodat už v půlce ledna, tak se snad líp prodá.

Na STK se musí jezdit každej půlrok, takže mají syčáci neuvěřitelnej byznys. Taky tady je servisů a STK v každým malým městě tři pr....

Kolik stojí provoz auta? Litr benzínu tady stojí asi 1,80 NZD a litr nafty jen asi 1,17 NZD, což je proti ČR docela levný. Dementní výmysl ale je, že kdo tady má auto na naftu, musí si na poště tzv. "kupovat kilometry"! Asi to má bejt daň za to, že je nafta levnější, tak aby se to jako dorovnalo s benzínem. Nebo jestli to je proto, že nafťák je pro ovzduší škodlivější? Prostě jdeme na poštu, vyplníme formulář, že chceme koupit 2.000 km, zaplatíme 88 dolarů, dostaneme lístek, kterej si musíme dát za čelní sklo a můžeme jet dál. Hned na začátku jsme riskovali pokutu, protože když jsme koupili auto, po předchozím majiteli jsme měli k dobru ještě asi 1.200 km. Vyčerpali jsme je ale zrovna v sobotu a to už byly všechny pošty zavřený. Kilometry se musej koupit včas dopředu, takže jsme asi 200 km ujeli "na černo":) Další nesmysl je placení tzv. licence za používání auta. Za nafťáka se platí o trochu víc, podle objemu motoru to ale odstupňovaný není. Člověk si může vybrat, jestli chce zaplatit 3 měsíce, 6 nebo 12. Za půlroční licenci jsme na poště zaplatili příjemnejch 208 dolarů!:( U nás se musí platit povinný ručení, což je skvěla věc, protože když někoho nabourám, zaplatí se mu z toho škoda. Tady ta stupidní licence ale žádný povinný ručení neobsahuje. Za to se musí pořádně zaplatit extra. Takže to je prostě jenom další tahání peněz z lidí:(

Co se týče aut v autobazarech, tak fakt hodně záleží na sezoně. Začátkem prosince, kdy tady začíná léto a přijíždí sem šílený množství lidí, ceny vystoupají klidně na dvojnásobek. A auta, který je přes zimu skoro nemožný prodat, se pak v pohodě prodají za mnohem větší cenu. My jsme přijeli v docela dobrou dobu, kdy už moc lidí nepřijíždí, takže byl velkej výběr aut za super peníze. Například za 4 tisice dolarů jsme mohli mít pěknou terénní Toyotu Land Cruiser, jenže jsme chtěli v autě postel, takže přicházela v úvahu jenom kempinková dodávka. Udělali jsme moc dobře. Úžasná věc je, že když jsme unavený, prostě zastavíme a za 3 minuty jsme v posteli:) Třeba náš spolubydlící má velikej problém prodat svou Lancii. Bohužel je to tady hodně neobvyklý auto, přitom je s ním nádherný svezení. Nejlíp člověk může udělat, když koupí japonský auto. A je asi jedno, jestli Toyotu, Nissana, Mazdu nebo Mitsubishi. Těch tady jezdí naprostá většina. Uvidíme, jestli budeme mít problém naše auto prodat. Budeme ho prodávat v lednu, kdy sem přijíždí největší počet baťůžkářů. Podle všech by se naše auto mělo prodat rychle a za víc než jsme za něj dali my. Snad ho někde do tý doby nenaboříme...

Ještě uvádíme příklady některých cen starších aut. Připomínám, že 1 novozélandskej dolar je asi 14 korun:
BMW řady 3 stojí od 3.000 NZD (rok 1995), od 15.000 NZD (rok 2004)
Toyota Camry od 500 NZD (rok 1993), od 3.000 NZD (rok 1998), od 15.000 NZD (rok 2007)
Nissan Terrano od 2.000 NZD (rok 1993), od 13.000 NZD (rok 2001)
Mitsubishi Pajero od 4.000 NZD (rok 1991), od 16.000 NZD (rok 2002)

Snad z těch občasných nadávek nemá někdo pocit, že jsme tady nespokojení nebo dokonce nešťastní. Jen píšeme, jak to vidíme my. Myslíme, že není fér psát jen samý pozitivní informace.

Pa   Rado & Lin