...ROK a DEN na cestě

Se změnou práce jsme změnili i ubytování a od města Katikati jsme se posunuli o 3km dál. Z karavanu jsme se přestěhovali na koňskou farmu jménem "Our little paradise (Náš malý ráj)", kde máme pronajatej baráček se dvěma pokojema, obývákem a kuchyňkou. Z okna koukáme na koníčky, na jedný straně hory a na druhý oceán, kterej vidíme přímo z obýváku vedle televize. Příroda okolo je fakt nádherná a každej den vidíme východ Slunce.

Mimochodem, napadla mě jedna zajímavost: Slunce na jižní polokouli sice vychází na východě a zapadá na západě jako u nás, ale jde přes sever:) Takže tam, kde je Slunce v poledne, je sever, což je fakt děsný na orientaci!

Jeden pokoj máme sami pro sebe a platíme jenom 100 dolarů tejdně za nás oba, což je asi nejlevnější ubytko, jaký jde na Zélandu sehnat. Jedna holka z práce platí 140 dolarů tejdně, to je fakt šílený! Oproti bydlení v karavanu ušetříme 50 dolarů, za který už skoro pořídíme týdenní nákup. V druhým pokoji bydlej dva kluci z Německa a jeden Čech a barák s náma sdílí ještě jeden německej pár, kterej ale chodí spát do svý dodávky. Se třema z nich se známe z kiwibalírny, ten pár nám dohodil práci na větvičkách. Později přiletěl ještě jeden Němčour, kterej spí v karavanu. Chtěl s náma taky makat na větvičkách, ale už nikoho dalšího přijímat nechtěli, tak je už čtvrtej tejden bez práce.

Jediný, na co si nemůžeme zvyknout, je ten šílenej bordel, co zůstává úplně po všech a všude. Holt nejsou zvyklí po sobě uklízet. Když jsme se přestěhovali, tak Linda všechno vygruntovala, ale za pár hodin byl zase všude bordel. Pořád po nich sbíráme prázdný flašky, plechovky, obaly od něčeho, všude se válej drobky, oblečení atd. A co se týče nádobí, to je kapitola sama pro sebe. Dřez a linka je plná špinavýho nádobí včetně nedojedenýho jídla. Vůbec jim nevadí, že ráno, když se potřebujou rychle nasnídat a vypadnout do práce, si musej nejdřív umejt talíře a příbory nebo že si nemůžou ani napustit vodu do konvice. Hrůza. Ale Linda už je to trochu naučila a je to teď lepší. Hory nádobí jsou už jenom občas.

Ale jinak jsme spokojený. Už doma jsme si říkali, že by bylo skvělý ňákej čas bydlet třeba s Němcema a povedlo se. Přece jenom německy umíme mnohem líp, takže když něčemu v angličtině nerozumíme, perfektně nám to vysvětlej, protože snad všichni Němčouři uměj anglicky skvěle. A ještě navíc se zdokonalujeme v němčině, stačí je jenom poslouchat, když se bavěj mezi sebou. My je na oplátku učíme pár vět česky. Jsme překvapený, že i těžký slova uměj vyslovit opravdu dobře. Taky je dobrý, že tady s náma bydlí ten Čech. Žil půl roku v Sydney, kde asi 2 měsíce chodil do školy. Ptáme se ho hlavně na slovíčka a tím si je líp zapamatujeme. Kdybysme bydleli třeba s Jihoameričanama, nebylo by nám to prospěšný vůbec. Španělsky neumíme ani slovo a anglicky bysme jim nerozuměli, protože mají fakt šílenou výslovnost. V packhousu jsme pracovali s klukem z Chile a bylo děsný se s ním bavit.

Co se týče práce, je to na Zélandu rok od roku horší, krize už je tady taky a když Japonci nedělaj objednávky, zbytek světa je nespasí, protože skoro všechno se vyváží tam. Dokonce jsme už od několika lidí slyšeli, že je tenhle rok jeden z posledních, co má ještě smysl sem jet pracovat. Je blbost si myslet, že se tady dají vydělat takový prachy, že si za ně člověk doma koupí třeba byt. To možná šlo v Americe před patnácti rokama. My jsme po několika měsících a setkání s několika lidma dospěli k jednomu závěru. Když se chceme naučit anglicky a a k tomu vidět nejen Zéland, ale i okolní země, tak jsme to, podle nás, líp vymyslet nemohli. Je naprosto ideální sem jet na rok, což je maximální doba, po kterou se tady dá legálně pracovat. Ale kdybysme už anglicky uměli a zajímal by nás jenom Zéland a nic jinýho, ušetřili bysme si peníze radši doma a sem bysme jeli na jeden a půl až dva měsíce jenom cestovat. Za tuhle dobu se dá určitě projezdit celej Zéland, kterej je jenom asi 4x vetší než Česká republika. Blbý je, že většina lidí má problém s dovolenou:(

Minulej tejden dostali u nás v práci dva Němci napomenutí od šéfky, že jestli nezačnou makat rychlejc, koncem tejdne končej. A koncem tejdne jim řekla, že s nima spokojená sice není, ale že jim dá ještě šanci. Takže teď vlastně choděj do práce každej den s nejistotou, jestli budou propuštěný nebo ne. Masakr, hned se člověku líp pracuje a do práce chodí mnohem radši.

Co se týče práce na Zélandu obecně, podle našich dosavadních zkušeností a informací od ostatních tady naprostá většina baťůžkářů žádnou pěknou práci nesežene a stejně tak všechny tyhle práce jsou za minimální mzdu. Máme na mysli práci za hodinovku, protože úkolovou prací si člověk může vydělat víc. Ale taky může klidně první tři tejdny makat za pár dolarů na hodinu než se to naučí a zrychlí. Myslíme si, že nemá cenu to nějak extra řešit, stejně u jednoho zaměstnavatele nemůžeme makat víc než 3 měsíce, takže ať člověk dělá v podstatě cokoliv, těch pár tejdnů to vydrží. Takový mají Češi podmínky pro vydání pracovního povolení v rámci Working Holiday Visa. Většina Evropanů může pracovat na Zélandu nejdýl rok, stejně jako my, ale můžou u jedný firmy zůstat klidně celou dobu a ještě navíc můžou makat taky v Austrálii, která mnohem líp platí a nabízí lepší práce. Ale pořád jsme na tom my, Češi, líp než třeba Poláci, Slováci, Ukrajinci nebo Rusové, který tady nemůžou makat vůbec.

O víkendu bylo krásně, tak jsme si udělali procházku po pěkný dlouhý pláži Waihi Beach. Je fakt zvláštní bejt v srpnu na pláži, ale místo opalování a koupání bejt teple oblečenej, protože je zima a fouká vítr. Taky jsme byli navštívit naše kolegy z bejvalý práce. Minulej víkend jsme byli u lidí ze Šalamounovejch ostrovů. Mají pronajatej fakt nádhernej barák s obrovskou televizí, velikou kuchyní, všechno tam mají čistý a uklizený. Dal jsem jim na flash disku fotky z packhousu a čuměl jsem, jak to uměli s počítačem. Jinak žádný ostrovani samozřejmě ani náhodou netušej, že existuje ňáká Česká republika, natož aby věděli, kde leží. Tomu se vůbec nedivíme, většina kiwáků to neví taky. A taky jsou dost překvapený, když jim řekneme, že nemáme moře:) Ale jedna Šalamounka nám položila trochu jinou otázku, než ostatní: "proč vaše země nemá moře?:)" Tuhle otázku jsme fakt nečekali a honem jsme nevěděli, co odpovědět:) Oni vlastně nemůžou pochopit, že existuje taky ňáká země, která vůbec nemá moře:)

Včera jsme se stavili ještě u lidí z Vanuatu. Jsou to fakt moc příjemný a přátelský lidi. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavejch informací o jejich zemi. Když jsme v pekáči končili, slíbili jsme jim, že se u nich stavíme. Asi ani nečekali, že se ještě někdy uvidíme. Byli fakt rádi, že jsme dodrželi slovo.

Děkujeme všem za komentáře a jsme moc rádi, že se naše zprávičky líběj i lidem mimo okruh našich kamarádů, příbuznejch a známejch.  Až nasbíráme zase ňáký novinky, najdete je tady:)

papa  Rado & Lin