...ROK a DEN na cestě

Ahoj, ahoj, ahoj,

tak tu jsme opět s kratkým info o pokračovaní naší cesty.

Jsme moc rádi, že stále navštěvujete naše stránky a píšete nám k nim komentáře. Jak jsme očekávali, nudistický kemp vzbudil velký ohlas :-) Taky jsme se tu ubytovali hlavně kvůli Vám :-))). Mrkněte na fotečky, vyhověli jsme vaší poptávce a tajně jsme ukořistili jednu bonusovou :-)

Jinak máme teď trochu streotypní období. Díky práci se příliš nepohybujeme a užíváme si pásovku ve fabrice :-). Zažádali jsme si o další práci navíc, místo původních 47 hodin týdně jich teď máme 59. Ne, že by nás to tam tak strašně bavilo, ale penízky jsou holt potřeba a je lepší si to odbít co nejdříve a mít pak víc volna.... Jenže jak jsme si původně mysleli, že nás v naší práci nebude ovlivňovat počasí, tak to není tak úplně pravda. Sice můžeme pracovat, když prší, ale jen do té doby než dojde kiwi. A protože už je tu hodně pokročilý podzim, tak prší docela dost (to, že to je pruda vám psát asi nemusíme :-) ) a tak balíme kiwi rychleji, než se stačí posbírat. Takže se nám stalo, že místo 14 hodin práce jsme měli den volna...  V průměru se dostáve někam kolem 45 hodin práce týdně. To je pořád v pohodě. Občas už si říkáme, jestli je možný se z té práce zbláznit. Když stojíte 10 hodin u pásu a pořád a pořád se na vás valí mraky kiwi a vy je jak roboti skládáte do krabic a když je dostatek času, tak ty krabice i zabalíte, což je příjemné zpestření, protože to je další (už druhý) úkon navíc :-) Pak kouknete na hodiny a říkáte si: "už jen 3 a půl hodiny, super". No mazec. Uz jsem se dokonce i jednou probudila a přemýšlela nad tím, kdo teď balí kiwi, když spím :-)

Spíme pořád v našem autíčku. Ještě to není tak strašný, ale díky tomu dešti nás to začíná trochu štvát. Na to, aby tam byl člověk (dva člověci) celý den zavřený to teda moc není a hlavně už je tam i trochu kosa. jestli si někdo myslíte, že se dá třeba zvyknout na nízký strop, tak nedá :-). Pravidelně se každé ráno budíme úderem do hlavy a pak při oblékání, vylézání, nalézání, hledání různých věcí a prostě skoro při každém pohybu v autě se třískáte do hlavy... Na to se ale zvyknout dá, už ani nenadáváme :-)

S vařením to tady moc nepřeháním, ale zatím si nikdo nestěžuje :-). Naučili jsme se kupovat a vařit krevety a dobrý čoveče. Dá se to. Steak to není, ale kdo by stál o steak... :-). A tak krevety prokládáme rýží s tuňákem a těstovinovým salátem a občas dáme i kuřátko nebo rybičku s bramborama. No jako doma. A taky jíme opravdu, ale opravdu hodně kiwi myslím, že každej tak 5 až 10 denně. Ještě, že jsme se stihli trochu opálit, jinak by jsme z toho určitě chytli zelenou :-)

Tak čau a zase příště :-)

Lin a Rado