...ROK a DEN na cestě

Cookovy ostrovy ležej v Polynésii, čtyři a půl hodiny letu z Novýho Zélandu. K Zélandu jsou volně přidružený, ale spravujou se samy, takže mají vlastní zákony a nikým omezenou moc. Stejně jako Samoa ležej za mezinárodní datovou hranicí, při jejímž překročení zase musíme odečíst 24 hodin:).

Tuhle tichomořskou zemičku tvoří 15 ostrůvků, na kterejch žije jen asi 21 tisíc obyvatel. Mluví se tady Cookovou maorštinou a anglicky. Hlavní ostrov Rarotonga je pěkně hornatej s fotogenickejma špičatejma vrcholkama. Z letadla i zespodu vypadá podobně jako Bora Bora, což nám potvrdil i domorodec, jehož mamka je Tahiťanka. Ostatně nejbližší sousední zemí je právě Francouzská Polynésie, ležící jen asi 300 km odtud. Jemu se tady líbí mnohem víc než doma, protože tam už je prej spousta velikejch patrovejch hotelů, soukromejch pláží a uměle předraženo.

Přestože jsme na ostrov Rarotonga přiletěli v noci, příjemně nás přivítal kytarista v kytičkovaný košili a květinovým věncem na hlavě. Na letišti jsme počkali do rozednění, protože nemělo smysl se někam přesouvat a platit ubytko na pár hodin. Ráno jsme vyrazili autobusem do vesnice Muri a ubytovali se na pláži Muri Beach ve Vara's Beach House, kterej byl jednak jeden z nejlevnějších a navíc ho dost v průvodci vychvalovali. A nekecali. Pokoj máme čisťounkej, postel ohromnou, společný sociálky, kuchyň a terasu s lehátkama. A výhled už lepší bejt nemůže. Koukáme na nejhezčí lagunu tohohle ostrova, která je snad na každým pohledu a plakátu z Rarotongy. Normálně na jednom místě nevydržíme dýl než dvě noci, ale tentokrát jsme se rozhodli, že uděláme výjimku a celej náš pobyt strávíme jen na tomhle místě. Tenhle ostrůvek je fakt maličkej, takže ani nemá cenu se přesouvat jinam. Odtud se všude pohodlně dostaneme autobusem za pár minut. Silnice vede jen jedna po obvodu ostrova a celkem měří jenom 32 kiláků. Autobusy jezděj kolem celýho ostrova každou hodinu, jeden po směru a druhej proti směru hodinovejch ručiček. Jednoduchý, chytrý a praktický.

Je to zvláštní, oproti jinejm ostrůvkům v Pacifiku tady všechno funguje, všude je čisto, nikde žádnej bordel, odpadky apod. Na každým rohu půjčovna skůtrů, motorek a aut, potápěčský centra, obchůdky s černejma perlama, který jsou pro Cookovy ostrovy typický.

Nejvíc turistů je tady hlavně ze Zélandu, Austrálie a USA, díky přímejm letům. Ale i Němců je tady překvapivě dost, na to, že do Berlína je to asi 16500 kiláků! Moře a pláže nádherný, krajina překrásná, všude vyřezávaný polynéský sošky a totemy, přátelský domorodci s květinovejma věnečkama na hlavě a kolem krku. Takže dovča jak má bejt:). Šnorchlování se se Šalamounama nedá porovnávat, ale viděli jsme spoustu druhů ryb, který jsme jinde neviděli. Mezi největší zážitky patří spousta půlmetrovejch ryb, dvě víc než metrový a hlavně ohromná manta, která si v pohodičce proplouvala okolo nás asi v metrový hloubce. Pěkně se nám srdíčka rozbušily:). Byla určitě 2m široká, asi 3m od nás a pozorovali jsme ji dost dlouhou dobu.

Chodili jsme na procházky po pláži, po vesničce i do džungle, na jeden den jsme si půjčili motorku na pěknej průzkum ostrova, procourali jsme pohodový hlavní městečko Avarua, na několika místech jsme se vykoupali a zašnorchlovali si a zjistili, že jsme udělali dobře, že jsme se nestěhovali jinam, protože naše ubytko na Muri Beach je nejlepší...

Z posledního dne máme ještě jeden zajímavej zážitek. Z terásky jsme asi půl hodiny pozorovali tornádo, který se drželo mezi první a druhou vrstvou mraků a až na zem se naštěstí nespustilo.

Po 10 dnech jsme odletěli zpátky na Zéland...

Papa  

Radek a Linda