Jdi na obsah Jdi na menu
 


cestování po severním ostrově - 1. část

30. 12. 2010

Nádherná a pestrá exotická dovolená nám skončila a po dvou měsících jsme zase zpátky na Zélandu. Z aucklandskýho letiště jsme odjeli autobusem do Katikati, kde jsme v nudistickým kempu měli zaparkovaný autíčko. Našli jsme ho tam, kde jsme ho před dovčou opustili, jen na něm byla spousta prachu a pavučin. Dva dny jsme strávili ještě v kempu, hlavně kvůli vyprání prádla a internetu, rozloučili se s pár místníma a ráno se vydali zase na cestu směrem na jih.

Krátkou zastávku jsme si dali v Te Puke, který se považuje za hlavní město kiwi:). Je neuvěřitelný, co se všechno z kiwi vyrábí. My jsme sice ochutnali jenom výbornej likér a víno, ale z kiwi se kromě džemů, čokolád, sušenek, bonbónů a bonboniér dělaj taky svíčky, mejdla, šampóny a další ptákoviny:).

V poledne jsme dorazili do jednoho z nejnavštěvovanějších míst na severním ostrově, města Rotorua, který je, díky vzduchu plnýho síry, známý jako "Sirný město". Kousek od centra města je vulkanická oblast Kuirau Park, kde jsou minerální lázně, kráterový jezero, ale hlavně veliký množství kouřících horkejch pramenů a vybuchujících bahenních jezírek. Všude plno páry, občas jsme se přes ni ani neviděli. Všechny tyhle místa jsou oplocený, protože bahno je vařící. Správce parku z jednoho vroucího jezírka zrovna vytahoval harantům míč a nadával, jak jsou lidi neopatrný. Nedávno tady prej šli ňáký lidi venčit psa bez vodítka a on jim tam hupsnul a uvařil se:(. Poslední erupce v roce 2003 zasáhla bahnem většinu parku, včetně stromů! Hodně zajímavá je kouzelná maorská vesnice Ohinemutu u jezera Rotorua, kde je kromě typickýho shromažďovacího domu i historickej maorskej kostel, vyzdobenej složitejma maorskejma řezbama, tkaným obložením, malovanejma spirálama a barevnejma oknama. Na jednom z oken je dokonce namalovanej Kristus v maorským plášti. Hned vedle je hřbitov, a protože při jakýmkoli kopnutí do země se narazí na bublající pramen, musej bejt hroby nad zemí!

V jednom ubytku na Fidži jsme prokecali celej večer s jedním párem, co bydlej kousek od Rotorui. Řekli nám, ať se stavíme, až pojedeme okolo, tak jsme jim zavolali a večer je navštívili. Asi 60 letej Steve je ňákej expert na vodu, jeho žena Megan je asi 55 letá učitelka ve školce. Mají nádhernej baráček, nízkej bungalov, tak jako většina Zélanďanů. Vevnitř všechno hodně moderní, všude samý sklo a nerez, úplně nový spotřebiče, velikou terasu atd. Prej už baráček několikrát předělávali a zvětšovali, ale nedávno udělali velikou rekonstrukci. Megan udělala výbornou večeři, skvělej zeleninovej salát, potom jahody se šlehačkou a k tomu jsme pili ňáký drahý víno. Jenže z toho všudypřítomnýho smradu zkaženejch vajec ve městě mě pěkně bolela hlava, bylo mi blbě a dva prášky mi nepomohly, takže jsem měl z nejlepší večeře na Zélandu naprostý kulový:(! Do kuřecí kapsy se sýrem jsem si kousnul 3x, salátu jsem měl jednu lžičku, jahody žádný a víno půl skleničky. Jen jsem jako debil pil vodu. Fakt skvělý! Nasranej jsem byl pořádně. Přestože nám nabízeli, že nám ustelou vevnitř, přespali jsme v autě na zahradě a ráno jsme se u nich ještě osprchli. Snídani jsem si už ale dal:).

Dopoledne jsme strávili v nejznámější termální oblasti Wai-O-Tapu, kde je kromě bublajícího bahna a úžasnejch minerálních teras i vroucí různobarevný jezírko Champagne Pool a gejzír Lady Knox, kterej chrlí každej den. Vstup byl sice pěkně mastnej, ale rozhodně to stálo za to, už jenom proto, že se něco podobnýho jinde vidět nedá.

Přesunuli jsme se dál, do města Taupo, kde jsme si udělali procházku po pobřeží největšího novozélandskýho jezera Taupo. Je to rozlehlej, vodou naplněnej kráter, vytvořenej jednou z největších vulkanickejch erupcí vůbec. Došlo k ní před víc než 26 tisíci lety, kdy sopka vyvrhla 800 krychlovejch kilometrů popela a pemzy! Krakatoa je proti tomu se svejma 8 km3 úplný nedochůdče:). Okolní krajina je pořád vulkanicky aktivní. Jezero Taupo je nezvykle čistý, dokonce tolik, že se může stát hlavním městem v lovu pstruhů.

Přes jezero je pěknej výhled k zasněženejm vulkanickejm vrcholkům v Národním parku Tongariro, kam máme právě namířeno a kde se chystáme na trek Tongariro Alpine Crossing, kterej je považovanej za nejlepší jednodenní túru na Zélandu. Vede úžasnou vulkanickou krajinou od aktivního vulkánu k pářícím výdechům. Tenhle národní park byl zřízenej před víc než 120 lety jako úplně první národní park na NZ.

Zaparkovali jsme ve městě Turangi, odkud jsme druhej den brzo ráno odjeli autobusem na začátek treku Mangatepopo. První hodinu jsme šli mírně stoupající pustou měsíční krajinou, před sebou jsme měli sopky Mount Ruapehu, Mount Tongariro a Mount Ngauruhoe. Pak jsme začali prudce stoupat přes strmý lávový pole plný drolivejch šutrů až k odbočce na sopku Mount Ngauruhoe, na jejíž vrchol se leze po hodně prudkým svahu. V některejch úsekách dosahuje sklon až 35 stupňů!, takže cesta je strašně pomalá a vyčerpávající. Dál jsme pokračovali ke kráteru South Crater a ještě o něco vejš vystoupali ke kráteru Red Crater se zajímavejma barevnejma stěnama. Tady byl šíleně silnej vítr, takže za chvíli jsme měli lávovýho prachu plný oči. Měli jsme strach o foťák, ale pár fotek jsme přece jen zmákli. Pak jsme sestoupili k nádherně zbarvenejm vulkanickejm jezírkům Emerald Lakes, který hrajou všema odstínama zelený barvy, a Blue Lake, který má křišťálově průzračnou vodu. Dál cesta vede kolem kráteru North Crater, odkud se prudce svažuje vysokým travnatým porostem k chatě Ketetahi Hut a pak dál k parkovišti u Ketetahi Road, odkud jsme navečer odjeli autobusem zpátky do města Turangi. Trasa je dlouhá 19,4 kilometrů a šli jsme ji asi 8 hodin. Měli jsme veliký štěstí na počasí, nádherně slunečnej den.

Aktivní vulkán Mount Ruapehu je vysokej 2797 metrů. V letech 1969 a 1975 byly při vulkanickejch škytnutích horní části svahů postříkaný horkým bahnem a v roce 1988 plival vulkán horký kameny. V roce 1995 už vyvrhoval vulkanický horniny a celou oblast zahalil do mraku popela a páry a konečně v roce 1996 skoro půl roku hora hřměla, sténala a proud sopečnýho prachu začala chrlit až do vejšky 12km!

Další část už píšeme...

Papa

Radek a Linda

 

Náhledy fotografií ze složky Nový Zéland - Severní ostrov

Komentáře

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář