...ROK a DEN na cestě

Jižní ostrov jsme projeli křížem krážem, najeli jsme asi 5200km a podrobně popisovat všechny místa, který jsme navštívili, nemá smysl. To bysme mohli opisovat průvodce :-). Protože ale tyto stránky čtou i ti, kteří se na Zéland teprve chystají, aspoň heslovitě popíšeme několik míst, který stojí za to navštívit.

Prvním zajímavým místem byla pláž Wharariki Beach s písečnýma dunama, skalnatejma obloukama v moři a našima prvníma tuleněma :-). Hned vedle jsou vysoký skalnatý útesy Cape Farewell, na kterejch jsme viděli další skupinku hrajících si tuleňů. Cesta tam vede přes ovčí pastviny, prostě ten typickej Zéland. Ten den jsme se ještě stihli podívat na nejčistší pramen na světě Waikoropupu Springs, ze kterýho je nejprůzračnější jezero světa. Koupačka bohužel neproběhla, protože je to zakázaný z důvodu znečištění vody :-(. Pak jsme měli v plánu národní park Abel Tasman, kterej je označovanej jako jedna z nejhezčích pobřežních túr světa. Krásný pláže se zlatým pískem a skalnatý výběžky do moře. Museli sme si na něj skoro dva dny počkat, protože nám v tu dobu začalo dost pršet. Dokonce nás i jednou v 6h ráno vzbudil místní policajt, že musíme odjet pryč od řeky, kde sme spali, protože se hodně rychle zvedá voda a za pár minut už budeme pod vodou! Když jsme tam přijeli, byla řeka nejmíň o 3 metry níž než my!

Další naší zastávkou bylo Punakaiki, což jsou skály, který vypadají jako palačinky nalepený na sobě. Je neuvěřitelný, co dokáže příroda udělat. Cestou jsme projížděli spoustou nádhernejch míst, třeba po silnici vytesaný ve skále, a taky jsme viděli spoustu tuleňů. Z těch máme fakt radost, protože na Zélandu jinak moc zvířátek není a už se nám po nich dost stejskalo. Je zvláštní, že i když se tuleni v podstatě neustále koupou, tak strašně smrděj. Pokud jsou někde tuleni, i když je ještě nevidíte, už si připadáte jako v pavilonu slonů :-).

Silvestra jsme chtěli strávit pod ledovcem a to se nám taky podařilo. Ještě před tím jsme se zajeli podívat po dlouhý prašný cestě k Hokitika Gorge. To je rokle, ve který protejká řeka. Voda v ní má barvu jako mlíko, což je způsobený zase ňákejma minerálama, co se do vody dostávaj z okolních skal. Nad řekou vedou provazový mosty, tak jsme vyzkoušeli, co vydržej :-). Večer sme dorazili na odpočívadlo pod ledovcem Franz Josef Glacier, kde jsme oslavili příchod nového roku. Na novej rok jsme si připili našetřenou slivovicí :-). Ráno jsme slupli každej jeden ibuprofen a vyrazili na procházku k ledovci. Večer jsme se zastavili jestě u dost profláknutýho jezera Lake Matheson, což je to jezero, ve kterým se odrážejí zasněžený ledovce a který najdete na většině fotek z Novýho Zélandu. Tady jsme bohužel neměli štěstí, hory byly v mrakách a foukal vítr, takže ani hladina jezera nebyla klidná a tudíž nic neodrážela :-(. Další den jsme koukli na druhý ledovec Fox Glacier. K němu se bohužel jít nedalo, protože poslední děště změnily tok řeky a ta teď byla místo cesty :-).

Protože jsme měli celkem dost času, rozhodli jsme se udělat si asi 120ti kilometrovou zajížďku a podívat se do zálivu Jackson Bay. V průvodci nám tady slibovali záliv, kde jsou občas vidět kosatky a jsou tu kolonie tučňáků. Cesta byla moc pěkná, jako na konec světa. Škoda, že fakt dost pršelo. A bohužel pršelo i druhej den a to tak, že viditelnost byla asi tři metry! Když jsme konečně našli střechu, kde se schovat, tak nás zase neuvěřitelnym způsobem začaly žrát takový malinkatý mušky (sandflies). Těch je na západním pobřeží fakt dost, ale tady to byl extrém. 

Náladu nám zvedla návštěva městečka Wanaka. Je to krásný město u jezera a i počasí se trochu vylepšilo. Zašli jsme tam do Puzzling Worldu, kde je ohromný bludiště a spousta očních klamů. Protože to tam je fakt pěkná krajina, rozhodla jsem se (po menším nátlaku Rádise) si tam skočit padákem. Tenhle super zážitek každýmu doporučuju. Cesta nás dál vedla podle Kawarau Gorge, rokle, kde si můžete zaplatit projížďku supervýkonym motorovym člunem (má asi 800 koní!). Řidiči to maj fakt zmáknutý, jezděj šílenou rychlostí v těsný blízkosti skal. Je to jedna z nejoblíbenějších adrenalinovejch atrakcí na Zélandu.

Moc nás potěšilo horský město Queenstown se svou nádhernou polohou u jezera. Je na něm vidět, že je to letovisko pro pracháče, všude ho obklopujou milionářský domy v kopcích s nádhernym výhledem na jezero a hory kolem.

Cesta na Milford Sound míjela jezera Mirror Lakes, zrcadlový jezírka, kde se odrážejí hory. Byla to nádhera a nemusíme litovat, že jsme na jezeru Matheson neměli štěstí. Těšili jsme se na Homer Tunnel, u kterýho je možný vidět papoušky Kea. Nic. No aspoň nám neohlodali těsnění u auta, což je jejich oblíbeným zvykem :-). Protože sme ještě nikdy předtím fjordy neviděli, byl pro nás Milford Sound nezapomenutelným zážitkem. Skály čnějící až do výšky 1700m přímo z moře byly fakt super. Cestou zpět jsme měli štěší a u tunelu jsme opravdu viděli papoušky Kea. Jsou to jediný horský papoušci a žijou jen na Zélandu. Jsme rádi, že kvůli nim sem nemusíme za rok znova :-).

Waipapa Point bylo daší moc pěkný místo na procházku k majáku s pozorováním tuleňů. Nejjižnější místo Jižního ostrova a taky naší cesty byl Slope Point. Odtud je to na Jižní pól o 337km blíž než na rovník :-). Teď už míříme po východním pobřeží směr Christchurch. V zálivu Curio Bay jsme měli ohromný štěstí a viděli jsme vzácnýho tučňáka žlutookýho. V místě zvaným Nugget Point jsou nádherný skály v moři, maják a pousta tuleňů. Klika taky byla, že jsme tam byli v období, kdy měli mladý a tak jsme pozorovali krásný malinkatý tuleně, jak si hrajou ve skalnatejch jezírkách :-). V zálivu Roaring Bay jsme viděli zase  spoustu tuleňů, tentokrát hodně zblízka a dalšího tučňáka žlutookýho, jak si to mašíruje z moře do vysoký trávy.

Další cíl cesty byl poloostrov Otago, jedno z mála míst na Zélandu, kde můžete bezplatně pozorovat ptáky s největším rozpětím křídel na světě - albatrosi (až 3,7 metru!). Cesta po poloostrově byla hodně úzká a místama těsně kolem srázů do moře, bez svodidel!

Město Dunedin má několik pěknejch katedrál a je tam krásná budova vlakovýho nádraží. Největší turistický lákadlo je ale nejpříkrejší ulice na světě. Pěkně jsme se u výstupu zapotili. Další zajímavá zastávka byla u Moeraki Boulders, fakt zajímavejch kulatejch kamenů na pobřeží. Bylo jich tam původně prej spousta, ale všechny, co se daly nějakým způsobem odnýst si lidi rozebraly "na památku" :-(. Do městečka Oamaru jsme jeli za účelem pozorování tučňáků modrých a žlutookých. Bohužel vlastníma silama to nebylo možný, pouze za prachy a organizovaně. Škoda. Ale ve městě bylo pár hezkejch staveb a zajímavostí, takže nás to nemrzelo.

Cestou k nejvyšší hoře Aoraki/Mt. Cook jsme jeli kolem jezera Waitaki, ve kterým je pěkná mléčně tyrkysová voda, několik přehrad a obrovská hydroelektrárna. Dalším nádherným jezerem po cestě je jezero Pukaki. Na nejvyšší horu jsme tentokrát měli kliku, byla vidět bez mraků! Udělali jsme si výstup na jeden kopec, akorát jsme stihli nahoře udělat pár fotek a už se neuvěřitelně rychle valily mraky a zvedal se vítr. Jen tak tak jsme seběhli dolů. Začalo pršet a hory skoro nebyly vidět. Tak tohle nám teda vyšlo :-).

Z Aoraki/Mt. Cook jsme mířili kolem jezera Tekapo a rokle Rakaia Gorge ke Christchurch. Protože pomalu končíme naši cestu na Novým Zélandu, po místních ubytkách pro baťůžkáře jsme rozdali inzeráty, že prodáváme naše autíčko. Sice máme kupce domluvený přes internet, ale jistota je jistota :-). Překvapilo nás, kolik domů je zavřenejch kvůli narušený statice po zemětřesení loni v září :-(.

Z Christchurch jsme ještě ten den odjeli do Kaikoury, kde jsme měli sraz s kamarádama z Čech, který přijeli na Zéland na dovču. Strávili jsme s nima dva dny a prohlídli si společně pěkný městečko, který je proslavený jako velrybí. Pořádají se tady vyjížďky za pozorováním delfínů a velryb. Kousek odtud je Ohau Point, kde jsme pozorovali zase stovky tuleňů s mláďátkama.

Poslední naší zastávkou byl poloostrov Banks. Nádherná příroda, silnice se táhne po hraně skalnatejch útesů a užili jsme si nádherý pohledy na dlouhý pláže.

Poslední 3 dny jsme strávili v Christchurch. První den patřil autíku. Pořádně jsme ho vypulírovali a předvedli novým majitelům, kteří právě přiletěli. Závady neshledali a tak jsme ho na poště druhej den přepsali. Slza nám ukápla, to nezapíráme. Prodali jsme vlastně střechu nad hlavou :-( a taky naše první vlastní společný auto. Najeli jsme celkem po obou ostrovech 11940km!

Poslední 2 dny jsme strávili couráním po krámech a procházkama po městě a 27.1.2011 jsme odletěli do Austrálie, kde jsme měli sraz se sedmi kamarádama z Nymburka a okolí.

Lin a Rado